Poezie

Bohuslav Reynek (31.5. 1892 - 28.9. 1971)

V současnosti čtu poezii Bohuslava Reyneka, jeho tvorba je mi velmi blízká pro mojí osobní znalost Vysočiny, která je i mým rodným krajem. Hlavně jsou pro mne inspirující jeho životní postoje. Podle mého soudu je nejlepší z jeho tvorby sbírka Odlet vlaštovek.

Zdá se mi, že první sbírky básní, psané ve dvacátých letech minulého století, jsou ovlivněny dost expresionismem. Expresionistické tóny však postupně ztrácejí na významu, přestože mají i nadále v Reynkově poezii své místo. Po desetileté odmlce se básníkův projev mění. Významnější je motiv rodného kraje, Vysočiny, a její přírody. Z jeho básní je stále patrnější křesťanská spiritualita a láska k Bohu a ke všemu božímu stvoření po vzoru sv. Františka z Assisi. Zvláštní místo v jeho básních zaujímají obrazy z lidského hlediska zcela nepatrných tvorů, které přispívají k vylíčení básníkovy pokorné lásky k Bohu, životu a ke všemu, co žije a trpí. Vrcholem Reynkovy tvorby je jeho již zmiňovaná poslední sbírka Odlet vlaštovek.

Básnické dílo

  • Žízně – sbírka básní, 1921
  • Rybí šupiny – sbírka básní v próze, 1922
  • Smutek země – sbírka básní 1924
  • Had na sněhu – sbírka básní v próze, 1924
  • Rty a zuby – sbírka básní, 1925
  • Setba samot – sbírka básní, 1936
  • Pieta – sbírka básní, 1940
  • Podzimní motýli – sbírka básní, 1946
  • Mráz v okně – sbírka básní, 1969
  • Sníh na zápraží – sbírka básní, 1969
  • Odlet vlaštovek – posmrtně vydaná sbírka básní (psáno 1969-71), prvně vyšla v exilu v Mnichově roku 1978

Ukázky z díla - básně

Zátiší

Okno v noci

Vítr v mracích

Telátko v podmraku jeslí.
Stín je vzal okolo šíje,
stíny mu zlato snesly
a lampa odhání je...

Stín se mu dotýká čela,
sláma mu šeptá do uší,
v loktuši
zlaté jako plášť anděla-

co, nikdo netuší.

Dřevo, sklo, šeď koster sirá,
lotrů přelámané hnáty.
Oblaku cár, ve skle díra,
zoufalství květ z luny svátý
zavírá se, otevírá.

Vítr, pláč, dech z vlhkých slují.
Sotva slzy ze skla setřu,
hned zas křivé ruce větru
hrabou hrob pod samot tújí,
kostrou zalomcují.

Balvany mračen vítr ohněm omet,
zápraží domů opuštěných svítí,
ve změti vraků, kol a komet
lodičku luny láme vlnobití.

Noc nahou paží odhrnula z čela
zemřelým vlasy, do loží a hloží
rubáše světla rozestřela,
vztaženou prosí o království Boží,

noc žebrá o království Boží.

Útočiště

Blázen

Povzdech

Lišky mají doupata,
ptáci hnízda, včely úle.
Únavy tvé odplata,
záhadný stín dobré vůle,

nedohledný v západu,
provází jen v putování.
Mlčky vodí v zahradu
s měsícem na smrti strání.

Blázen jsem ve své vsi,
znají mne smutní psi,
bílí psi ospalí,
plynoucí do dáli,
žádný z nich neštěká:
těší mne zdaleka,
jsou to psi oblaka,běží a nekvílí.

Smutkem jsou opilí,
kam jdeme, nevíme:
požehnej duši mé.
Pastýři prastarý
s hlubokými dary
měsíci a bdění,
s trny na temeni
těžkém, rozbodaném
jako srdce. Amen

Dni všední, kříže, pátky,
a kde jsou neděle?
Únava, tíseň, zmatky,
kdekterý krok je vratký,
kam prchli andělé?

Měl Kain už v lůně matky
znamení na čele
a osten Abelova vraha?

Zda Kainům nikdo nepomáhá?


Reference:

Foto - Vize

Praha fotografická

Koktejl kultur

Winston Econ Art

Kontakt

Vítězslav Říha
Mobil: + 420 608 512 544

TOPlist